Tato parta fotbalových nadšenců, mnohdy i otcové od rodin, si zaslouží obdiv a uznání.Místo, aby si vesele užívali života, anebo byly doma s rodinou, jdou dvakrát týdně na dvouhodinový trénink a k tomu víkendový zápas.Těla často unavená prací jdou dobrovolně potrápit na fotbalové hřiště.
Svými výkony při zápasech se nám fanouškům zvedá adrenalin, hlavně při nepovedených akcích anebo kiksu jednotlivce.To se často najdou i hlášky typu to „dřevo“ anebo to jsou „kopyta“.Tady je potřeba říci, že ani v ligových zápasech není o takové situace nouze a tito fotbalisté často štědře odměňováni nad podobnou kritikou mávnou rukou a hrají dál.Kdežto naše hochy zasáhne tato kritika do jejich fotbalového srdce a začnou v duchu uvažovat o tom, že to takhle dál už nejde, protože v práci dnes nic moc, na hřišti na mne nadávají, i když se moc snažím, raději se na to vykašlat.Ano, dnešní doba opravdu nepřeje takovému způsobu vyžití a proto ten obdiv a uznání za to, že je pro ně právě fotbal tím, v čem se chtějí realizovat.Vzhledem k tomu, že za jejich hru nedostávají žádnou odměnu, ba naopak musí peníze ještě dávat.Rozhodl jsem se pro takovýto způsob, jak jim poděkovat za to, že ty černé myšlenky vždy zaženou a zase se vrátí na tu zelenou placku a prohání tam ten kulatý nesmysl.
